Akutní leukemie

definuje akutní leukémie jako maligní onemocnění vznikající z hematopoetické prekurzorové buňky, které je charakterizované proliferací blastů v kostní dřeni.
vysvětlí, že blasty ztrácejí schopnost normální diferenciace a hromadí se v kostní dřeni.
objasní mechanismus vzniku cytopenií, kdy leukemický klon utlačuje normální krvetvorbu, což vede k anémii, trombocytopenii a neutropenii.
rozliší základní skupiny akutních leukémií:
- akutní myeloidní leukémii (AML),
- akutní lymfoblastovou leukémii (ALL).

popíše typické klinické projevy akutních leukémií, které vyplývají především z cytopenií:
- únava a dušnost při anémii,
- krvácivé projevy při trombocytopenii,
- infekční komplikace při neutropenii.
rozpozná závažnost febrilní neutropenie jako urgentního stavu.
uvede, že extramedulární manifestace mohou být přítomny, nejsou však dominantním projevem většiny akutních leukémií.
vysvětlí, že výrazná splenomegalie není pro akutní leukémii typická a může vést k úvaze o jiné diagnóze (např. blastický zvrat chronické myeloidní leukémie).

navrhne základní diagnostický postup u pacienta s podezřením na akutní leukémii.
interpretuje typický nález v krevním obraze:
- anémie,
- trombocytopenie,
- neutropenie,
- přítomnost blastů v periferní krvi,
- leukocyty mohou být zvýšené, normální i snížené.
vysvětlí pojem hiatus leucaemicus jako současnou přítomnost blastů a zralých granulocytů při absenci středních vývojových forem.
uvede, že základním diagnostickým vyšetřením je aspirace kostní dřeně s morfologickým, imunofenotypovým, cytogenetickým a molekulárně genetickým vyšetřením (uvede alespoň dvě vyšetřovací metody).
vysvětlí, že diagnóza akutní leukémie je zpravidla stanovena při průkazu ≥20 % blastů v kostní dřeni nebo periferní krvi.
vysvětlí význam průtokové cytometrie pro určení buněčné linie a potvrzení diagnózy.

Akutní myeloidní leukémie (AML)

charakterizuje AML jako nejčastější akutní leukémii dospělého věku.
uvede, že incidence AML výrazně stoupá s věkem.
rozliší:
- primární (de novo) AML,
- sekundární AML vznikající z MDS, myeloproliferativních neoplazií nebo po protinádorové léčbě.
vysvětlí, že MDS představuje významný premaligní stav vedoucí ke vzniku AML.

uvede, že prognóza AML závisí především na biologických vlastnostech leukemického klonu (cytogenetické a molekulárně genetické změny) a věku nemocného.
popíše základní strategii léčby AML:
- indukční léčba s cílem dosažení remise,
- konsolidační léčba s cílem zabránit relapsu.
vysvětlí význam alogenní transplantace krvetvorných buněk u vysoce rizikových nemocných.
diskutuje specifika léčby starších pacientů, zejména:
- vyšší výskyt komorbidit,
- horší biologické charakteristiky onemocnění,
- využití méně intenzivních léčebných režimů.

identifikuje APL jako urgentní stav v hematologii.
uvede, že typickým laboratorním nálezem při diagnóze bývá pancytopenie, často včetně leukopenie.
vysvětlí, že kombinace pancytopenie, krvácivých projevů a koagulopatie má vést k okamžitému podezření na APL.
vysvětlí, že časná mortalita je způsobena především závažnou koagulopatií a diseminovanou intravaskulární koagulací (DIC).
rozpozná typické laboratorní známky DIC:
- prodloužení koagulačních časů,
- hypofibrinogenemii,
- zvýšené D-dimery,
- pokles antitrombinu.
uvede, že při podezření na APL je nutné zahájit specifickou léčbu bez prodlení, ještě před definitivním potvrzením diagnózy.
vysvětlí princip léčby pomocí diferenciačních látek (all-trans retinová kyselina a oxid arsenitý), tedy bez chemoterapie.
uvede, že APL patří mezi nejlépe léčitelné akutní leukémie s dlouhodobým přežitím přesahujícím 90 %.

charakterizuje ALL jako nejčastější maligní onemocnění dětského věku.
porovná prognózu ALL u dětí a dospělých, přičemž vysvětlí, že výsledky léčby jsou výrazně lepší v dětském věku.
rozliší základní podtypy ALL: B-ALL a T-ALL.
uvede, že T-ALL bývá často spojena s mediastinální lymfadenopatií nebo postižením thymu.
uvede, že přítomnost filadelfského (Ph) chromozomu představuje významný prognostický a terapeutický faktor.

popíše princip léčby ALL, která využívá intenzivní kombinovanou léčbu adaptovanou z pediatrických protokolů.
uvede význam moderní cílené léčby u vybraných biologických podtypů ALL.
vysvětlí význam kortikosteroidů v úvodní léčbě.
uvede význam prevence a léčby postižení centrálního nervového systému.
vysvětlí, že CNS představuje místo, kam systémová chemoterapie proniká omezeně, a proto je nutná intratekální léčba, případně radioterapie CNS.
rozpozná možné projevy postižení CNS, například:
- bolesti hlavy,
- meningeální symptomatologii,
- parézy hlavových nervů.