GO:1
Medical Expert / Odborník v medicíně (EXP)
(odkazuje na EPAs: 
1 , 2 , 3 , 4 , 5 , 6 , 7 , 8 , 9 )
Odborník v medicíně (EXP)
Lékař s hlubokými znalostmi a dovednostmi, který je schopen efektivně provádět klinická hodnocení, diagnostiku, léčbu a prevenci nemocí na základě vědeckých důkazů.
Jako odborníci v medicíně mají lékaři rozsáhlé znalosti a dovednosti, které aplikují v lékařské praxi. Shromažďují a interpretují informace, provádějí analýzu problémů a činí odpovídající klinická rozhodnutí v rámci své odbornosti a kompetencí. Kontrolují, zda jejich rozhodnutí a s nimi spojené kroky splňují odpovídající standard kvality a mají požadované účinky. Posuzují, do jaké míry potřebují dohled při svých profesních aktivitách. Poskytují léčebnou a preventivní péči za použití standardů založených na důkazech, eticky správných a ekonomicky přijatelných. Lékařská péče zahrnuje jak somatické, tak psychosociální aspekty a řeší akutní i chronické stavy a situace. Odborníci v medicíně se zapojují do efektivní ústní, písemné i elektronické komunikace s pacienty, příbuznými a dalšími odborníky ve zdravotnických nebo sociálních službách. Sledují nové poznatky ve svém oboru a získávají kritické povědomí o sociálních a etických otázkách spojených s pokrokem vědy. Následující část „odborník“ shrnuje klíčové cíle pregraduálního výcviku a jako taková se překrývá s cíli uvedenými v šesti dalších rolích (jak je znázorněno v „květině“ CanMEDS).
Lékaři jsou schopni:
1.1 popsat a integrovat struktury a základní mechanismy, které řídí funkce lidského těla, od molekulární až po orgánovou úroveň,- 1.2 prokázat dobré znalosti všech běžných situací v každé disciplíně,
- 1.3 provést konzultaci zaměřenou na pacienta v daném časovém limitu,
- 1.4 identifikovat a upřednostnit problémy, které je třeba při setkání s pacientem řešit, a vyzískat relevantní, přesnou a stručnou osobní a rodinnou anamnézu od pacienta a jiných zdrojů,
- 1.5 provádět třídění a intervence s ohledem na klinickou naléhavost, možnost zhoršení stavu a dostupné zdroje
- 1.6 provádět efektivní obecné nebo specifické fyzikální vyšetření.
- 1.7 analyzovat a interpretovat data za účelem stanovení diferenciální a pracovní diagnózy (klinické uvažování).
- 1.8 integrovat základy základních lékařských věd do klinického uvažování a výběru relevantních postupů a vyšetření.
- 1.9 stanovit plán péče zaměřený na pacienta a sdílený s ním, a poskytovat kvalitní, nákladově efektivní preventivní a léčebnou péči, zejména u pacientů zranitelných, multimorbidních (např. starší osoby) nebo trpících terminálním onemocněním.
- 1.10 prokázat bezpečné předepisování léků.
- 1.11 prioritizovat a provádět zákroky dovedně a bezpečně.
- 1.12 získat a zdokumentovat informovaný souhlas, vysvětlit rizika, přínosy a důvody navrhovaných možností.
- 1.13 poskytovat rady a konzultace týkající se zdraví a životního stylu empatickým a nesoudícím způsobem. Provádět motivační rozhovor.
- 1.14 zorganizovat a vést diskusi s rodinou/pečovateli a zvládat rozhodování týkající se zdraví, stavu a výsledků pacienta.
- 1.15 prokázat vhodné řízení lékařských dat a informací.
- 1.16 integrovat poznatky získané na základě vědeckého výzkumu založeného na důkazech do klinické praxe.
- 1.17 rozvíjet kritické uvědomění si běžných stereotypů, které mohou ovlivnit klinické aktivity, např. ve vztahu k věku, pohlaví, etnicitě, kultuře a jejich vnímání.
- 1.18 identifikovat dopady biologického pohlaví (tj. rozdílů souvisejících s pohlavním určením) a genderu (kulturní a sociální rozdíly mezi muži a ženami, např. v rolích a očekáváních) na zdraví. Zabývat se těmito tématy v rámci lékařské praxe.
- 1.19 zahrnout a uplatňovat základy biomedicínské a klinické etiky v péči o pacienta; respektovat hodnoty jako je autonomie a důstojnost; identifikovat a zvažovat různé možnosti v eticky složitých situacích a jak je mohou ovlivnit principy a hodnoty.
- 1.20 rozpoznat a zveřejnit střet zájmů, který by mohl ohrozit spravedlivou a kvalitní péči na individuální i kolektivní úrovni.
- 1.21 dodržovat etický kodex a doporučení České lékařské komory.
- 1.22 zohledňovat českou legislativu v péči o pacienty, zejména pokrytí nemocí, úrazů, nemocí z povolání a invalidity; projevovat povědomí o právech pacienta a respektovat je.
- 1.23 pochopit populační perspektivu jako klíčový aspekt veřejného zdraví a aplikovat základní principy sociálního lékařství; obhajovat zdraví a zdravé životní prostředí místní komunity a celé společnosti.
- 1.24 zohledňovat ekonomické, sociální a kulturní aspekty udržení zdraví, prevence a péče na individuální i komunitní úrovni.
- 1.25 provádět sebereflexi a kritické myšlení ve vztahu k vývoji zdravotního systému; rozpoznávat a reagovat na složitost, nejistotu a nejednoznačnost, která je vlastní lékařské praxi.
