Dřeňové útlumy, myelodysplastický syndrom

Z Profiles

Myelodysplastický syndrom (MDS)

Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • definuje myelodysplastický syndrom jako klonální onemocnění krvetvorné kmenové buňky charakterizované neefektivní krvetvorbou, cytopenií v periferní krvi a rizikem transformace do akutní myeloidní leukémie.
  • uvede, že incidence MDS stoupá s věkem a že se jedná o typické onemocnění vyššího věku (medián věku při diagnóze přibližně 70–75 let).
  • vysvětlí základní patofyziologii MDS:
    • časné fáze jsou charakterizovány neefektivní krvetvorbou a cytopeniemi navzdory zachované nebo zvýšené buněčnosti kostní dřeně,
    • pokročilé fáze jsou spojeny s nárůstem počtu blastů a rizikem transformace do akutní myeloidní leukémie.
  • identifikuje MDS jako riziko pro rozvoj akutní myeloidní leukémie ve vyšším věku.

Klinické projevy

Epas.png 2 Epas.png 4 Epas.png 7 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • popíše klinické projevy MDS a odvodí, že vyplývají z cytopenie jednotlivých krevních řad: anemický syndrom, infekční komplikace, krvácivé projevy.
  • uvede, že nejčastějším a časným projevem MDS bývá anémie.

Diferenciální diagnostika

Epas.png 3 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • provede základní diferenciálně diagnostickou rozvahu u pacienta s nevysvětlenou cytopenií a uvede alespoň dvě jednotky, které je třeba odlišit:
    • aplastická anémie,
    • akutní leukémie,
    • deficit vitaminu B12 nebo kyseliny listové,
    • sideropenická anémie,
    • anémie chronických chorob.
  • navrhne vyšetření, která umožní odlišit MDS od běžných příčin anémie ve vyšším věku.

Diagnostika

Epas.png 2 Epas.png 3 Epas.png 4 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • navrhne základní diagnostický postup u nemocného s podezřením na MDS:
    • krevní obraz s diferenciálním rozpočtem,
    • vyšetření periferního krevního nátěru,
    • vyšetření kostní dřeně,
    • cytogenetické a molekulárně genetické vyšetření.
  • vysvětlí rozdíl mezi sternální punkcí a trepanobiopsií:
    • cytologické vyšetření umožňuje přesnější hodnocení morfologie buněk a zastoupení blastů,
    • histologické vyšetření umožňuje posouzení buněčnosti a architektury kostní dřeně.
  • uvede, že fyziologické zastoupení blastů v kostní dřeni je do 5 % a že nárůst počtu blastů zvyšuje riziko přechodu do akutní leukémie.

Léčba

Epas.png 2 Epas.png 4 Epas.png 7 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  •   porovná základní principy léčby časných a pokročilých forem MDS:
    • podpůrná léčba (transfuze, erytropoetin),
    • chorobu modifikující léčba,
    • alogenní transplantace krvetvorných buněk u vybraných nemocných.
  • vysvětlí, že alogenní transplantace představuje jedinou potenciálně kurativní léčebnou metodu, její použití je však limitováno zejména vyšším věkem a komorbiditami nemocných.


Aplastická anémie

Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • definuje aplastickou anémii jako syndrom selhání kostní dřeně charakterizovaný pancytopenií a hypocelulární kostní dření.
  • vysvětlí, že nejde pouze o anémii, ale o postižení všech tří krevních řad.
  • uvede, že ve většině případů je onemocnění získané a pravděpodobně imunitně zprostředkované.
  • vyjmenuje alespoň tři možné vyvolávající faktory: léky, chemické látky, ionizující záření, infekce, cytostatická léčba.

Diagnostika

Epas.png 4 Epas.png 7 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • navrhne diagnostický postup zahrnující:
    • krevní obraz s retikulocyty,
    • vyšetření kostní dřeně,
    • vyloučení jiných příčin pancytopenie.
  • vysvětlí význam trepanobiopsie pro stanovení buněčnosti kostní dřeně.
  • definuje buněčnost kostní dřeně jako poměr hematopoetické a tukové tkáně.

Klinické projevy

Epas.png 2 Epas.png 4 Epas.png 7 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • popíše klinické projevy aplastické anémie jako důsledek pancytopenie: únavu a dušnost, infekce, krvácivé projevy.

Léčba

Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • uvede základní léčebné možnosti: imunosupresivní léčbu, transplantaci krvetvorných buněk, podpůrnou léčbu včetně transfuzí a antiinfekční léčby.


Paroxysmální noční hemoglobinurie (PNH)

Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • definuje paroxysmální noční hemoglobinurii jako získané klonální onemocnění krvetvorné kmenové buňky charakterizované deficitem proteinů chránících krvinky před účinkem komplementu.
  • vysvětlí, že důsledkem je zvýšená citlivost krevních buněk k intravaskulární hemolýze.

Klinické projevy

Epas.png 2 Epas.png 4 Epas.png 7 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • rozpozná typické projevy PNH:
    • hemolytickou anémii,
    • tmavou moč způsobenou hemoglobinurií,
    • únavu,
    • trombotické komplikace.
  • uvede, že trombózy představují nejzávažnější komplikaci onemocnění.

Diferenciální diagnostika

Epas.png 3 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student zařadí PNH do diferenciální diagnostiky u pacienta s
  • nevysvětlenou hemolýzou,
  • cytopenií,
  • trombózou v neobvyklé lokalizaci (portální, mezenterické, jaterní či mozkové žíly).

Diagnostika a léčba

Epas.png 4 Epas.png 7 Canmeds.pngEXP Canmeds.pngSCH

Student
  • uvede, že základní diagnostickou metodou je průtoková cytometrie s průkazem chybění CD55 a CD59.
  • popíše princip léčby jako inhibici komplementu a prevenci trombotických komplikací.